Obsah
Gimp se nejčastěji spouští poklepáním na ikonu (pokud je váš systém podporuje) nebo z příkazové řádky příkazem gimp. Pokud máte nainstalováno více verzí Gimpu současně, možná bude pro spuštění nejnovější verze potřeba použít příkaz gimp-číslo verze. Pokud za jméno programu zapíšete seznam obrazových souborů, Gimp je při spuštění automaticky otevře. Soubory ale samozřejmě můžete otevírat i z běžícího Gimpu.
Většinu operačních systémů lze nastavit tak, aby byly obrazové soubory s Gimpem asociovány a při poklepání se v Gimpu automaticky otevřely.
![]() |
Tip |
---|---|
Aby se určitý typ souborů v Gimpu automaticky otevíral, měl by být asociován s doplňkovým programem gimp-remote (gimp-win-remote v systému Windows), nikoliv přímo s Gimpem. Pokud Gimp při spuštění gimp-remoteještě neběží, spustí se a obrázek se v něm otevře. Jinak se obrázek otevře v již běžícím Gimpu. |
Za běžných okolností není třeba Gimpu při startu předávat žádné parametry, ale některé parametry mohou být přeci jen občas užitečné. Následující seznam není úplný. Kompletní seznam můžete získat v terminálu na unixových systémech příkazem man gimp.
Zobrazí seznam možných parametrů.
Zobrazí verzi Gimpu.
Při startu Gimpu zobrazí podrobné informace.
Spustí Gimp, ale nenahraje vzorky, přechody, palety ani štětce. To je užitečné v neinteraktivních situacích, pokud je potřeba minimalizovat dobu nutnou ke spuštění Gimpu.
Použije určený X displej (neplatí pro Gimp ve Windows).
Při startu Gimpu nezobrazí úvodní obrazovku.
Pro relaci použije jiný sessionrc soubor. Zadané jméno (name) je připojeno k implicitnímu jménu sessionrc.
Načte se alternativní soubor gimprc. se záznamy o předvolbách Gimpu. To je užitečné například v situacích, kdy se změnily cesty k zásuvným modulům či hardwarové specifikace.
Chyby a varování nebudou oznamovány v dialogových oknech, ale vypsány na konzoli.
Provede příkazy (uvedené na místě commands) v dávkovém režimu. Pokud je jako příkaz uveden řetězec -, budou se příkazy číst ze standardního vstupu.